Pokud je vám stejně líto jako mně, že se v dnešní přetechnizované době mezi dětmi kamsi vytrácí láska ke knihám, příběhům a prostému čtení, pak jste zavítali na ten správný blog.

Velmi se mi líbí nápad osobních knih, které najdete a můžete si objednat na knižním trhu…kdy se malý čtenář ocitne v centru příběhu jako hlavní hrdina. To je cesta, jak dítě zaujmout 😊, donutit ho přečíst či vyposlechnout děj od začátku až do konce. Příběh je však předem daný. Proč tento skvělý (ne můj) nápad trochu nerozvinout? Vytvořme dítěti pohádku / příběh rovnou na míru. Má nějakou oblíbenou hračku? Činnost? Kamaráda? Postavu? Je jídlo, které staví nad vše ostatní? Má rádo nějaké místo? Tráví čas jen se svým zvířecím mazlíčkem? Nosí rádo nějaké tričko, šaty? Má…??? Je toho tolik na co se ptát. A tolik různých pohádek by tak mohlo spatřit světlo světa. Pohádek, které by se dotkly vašeho dítěte.

A proto jsem pro vás upekla Pohádečník. Blog, na kterém si pro své dítě můžete objednat pohádku na přání. Samozřejmě zcela zdarma! Kde najdete i jiné pohádky z mého šuplíku, které jsem kdysi napsala, nebo teprve napíšu a hodlám je do šuplíku strčit. Bude tu místo i pro básničky a rýmovačky a též pro Dětský koutek, kam budu vkládat tvorbu svých dětí a možná, pokud si Pohádečník najde své čtenáře i práce jiných nadaných kluků a holčiček, které by stálo za to zveřejnit.

Vítejte tedy! Snad se vám zde bude líbit .

O princezně Juli a starém zapomenutém traktůrku - 1. díl

5. dubna 2018 v 14:21 | Veru K. |  Pohádky na přání
Podělím se s vámi o svou první pohádku, kterou jsem psala pro děti své dlouholeté kamarádky a díky které mě napadlo upéct Pohádečník, kde si každý může objednat svou speciální pohádku, básničku či příběh na přání. Zadání bylo prosté. Dostat do jedné pohádky princeznu i traktor. Nedomluvili jsme se na délce, a tak první pohádka byla trošku delší a já se ji proto rozhodla rozdělit na díly, aby u ní vydržely i menší děti. Na téma princezna a traktor v jedné pohádce pak vznikl úplně jiný, mnohem kratší příběh, který zde zveřejním později 😊 .


O princezně Juli a starém zapomenutém traktůrku
(napsáno pro Kačenku a Kubíka Š. ze Lhoty)

Pan táta král se zlobí


Jak začínají pohádky? Bylo nebylo…
Ale ono opravdu bylo jedno neveliké království s nevelikým zámkem. I když království to bylo maličké, kolem dokola ho obklopovaly veliké zahrady a za nimi, kam oko dohlédlo, tam byla vidět obrovská pole s širokými lány obilí. Vedle zahrad byly vystavěné zděné chlívky, stáje a kurníky. Toto království totiž vynikalo pěstováním rozmanitého ovoce a zeleniny i obilí. Chovem dobytka a šlechtěním koní.

Co lid z království nezužitkoval pro sebe, to se vyváželo do okolních zemí a tam se prodávalo za nemalý peníz. Ovoce z královských zahrad bylo totiž to nejsladší na světe, zelenina ta nejšťavnatější a mouka z obilí, umletého v královských mlýnech, byla ta nejkypřejší a nejnadýchanější, jaká se dala široko daleko sehnat. Mléko od zdejších kraviček bylo lahodné a voňavé, kozí sýr jemný a chutný a vejce od slepic jedno jako druhé, velké, s pevnými skořápkami, které se nedaly jen tak rozbít. A proto se tomuto malému království dařilo tak dobře a bylo tuze bohaté.

V královském zámku žila paní máma královna, pan táta král a jedna slečna s korunkou. Byla to princezna? Ano, to byla. Jmenovala se Julie, ale nikdo jí neřekl jinak než Juli a jako opravdová princezna skutečně nevypadala.

Byla sice moc hezká, to ano. Byla také štíhlá a usměvavá. Měla dlouhé ryšavé vlasy, zelené oči a nosík posetý pihami. Stála právě v zámecké zahradě, ale neměla na sobě nádherné zdobené šaty. Na nohách neměla obuté blýskavé střevíčky. Její ruce, uši ani krk nezdobily drahé šperky. Tato dívka vypadala docela obyčejně. Byla oblečená do pracovních kalhot s laclem, s vyšitými čtyřlístky a beruškami na kapsách. Dlouhé kudrliny měla svázané do copu, na nohách měla holiny a v ruce držela…. Proboha…. To je snad rýč? Nebýt té korunky posazené na hlavě, nikdo by neuhodl, kdo ta dívenka opravdu je.

"Juli, okamžitě si jdi umýt ruce, rodiče už tě čekají u oběda," volala na dívku postarší žena. Oblečená byla do sametových jednoduchých šatů, vlasy měla svázané do drdolu, na hlavě posazený malý klobouček a v obličeji plno vrásek, protože se právě strašlivě mračila.

Dívka se na ženu mile usmála, z čela si shrnula pramínek zpocených vlasů a odpověděla: "Ale chůvičko Evičko, nemrač se už, přijdu za chvilku. Musím ještě zasadit tuto malou jablůňku. Víš, že je hrozné vedro. Když ji tu nechám s kořeny venku, uschne a zemře. Není ti jí trochu líto?"

Chůva odpověděla: "A mně tě není líto, děvenko? Až se rodiče dozví, že se zase rýpeš v zemi, budou se zlobit a mě určitě ze služby vyhodí. Však už také dlouho chůvu potřebovat nebudeš. Už jsi velká."

Princezna zavrtěla hlavou. "Ale nevyhodí, chůvičko Evičko. Kde by sehnali tak báječnou a věrnou služebnou, jako jsi ty? Vždyť se o mne staráš celý můj život. Nikoho lepšího by si pro mě nemohli přát."

Chůva poznala, že s princeznou nic nehne, dokud nebude mít hotové, co si usmyslela udělat. Proto si nadzvedla sukni, aby si ji nepřišlápla a naštvaně oddupala zpět do zámku.

Princezna se za ní ani neohlédla, popadla rýč a snažila se co nejrychleji vyhloubit dostatečně velkou díru, aby mohla zasadit stromeček, jemuž už se začali suchem ohýbat větvičky i s lístky k zemi. Pracovala vytrvale, takže byla jablůňka za chvilku zasazená. Juli jí ještě důkladně zalila a když spatřila, že větve i listy nasály dostatek vlhkosti, usmála se. Práce byla hotová.

Za chvilku už princezna vběhla do zámecké jídelny. Dva páry královských očí se na ni přísně upřely. Paní máma královna spráskla ruce. A pan táta král řekl: " Holka jedna nešťastná, jak to zase vypadáš? Nemůžeš se alespoň k tomu obědu hezky ustrojit?"

"Ale tatínku," zavrtěla princezna hlavou a vysvětlila mu, "to by přece byla ztráta času. Čeká mne dnes ještě plno práce venku, nemohu se zdržovat neustálým převlékáním."

"Ach, Juli," povzdechla si paní máma královna.

"Ach, Juli," povzdechla si chůvička Evička, která všechno slyšela, protože vešla do jídelny těsně za princeznou.

"Ach, Juli," povzdechl si pan táta král.

Pak práskl rukou do stolu, rychle vstal a zahromoval: "Juli, právě mi došla má královská trpělivost. Jak dlouho se chceš ještě hrabat v zemi? Jak dlouho chceš vyrážet na pole s našimi rolníky? Není v pořádku, aby princezna dovedla řídit traktor nebo kombajn. Princezny neví všechno o pěstování ovoce, zeleniny a sklizni obilí. Neumí sekat, kosit, rýt a sázet. Neumí podojit krávu, vyrobit sýr, ani sypat zrní slepicím. Princezny mají být líbezné a něžné. Mají se věnovat hudbě, tanci, poezii. Princezny by měly sedět u vyšívání nebo malovat krajinky. Měly by se hezky oblékat, česat a zdobit. Vždyť se na sebe podívej, děvče nešťastné! Kdekdo by si tě mohl splést s naší děvečkou a to ještě k tomu oblečenou do kalhot."

Juli sklopila oči. "Tatínku, nevyčítej mi prosím, že chci být užitečná. Práce v zahradách, na poli i mezi zvířaty mi dělá radost."

Pan táta král zavrtěl hlavu. "Ne, děvče, takhle to dál nejde! Jednou jsi princezna a tak se jako princezna musíš chovat. Na práci tu máme sloužící a vskutku královsky je platíme. Jdi se okamžitě do své komnaty převléknout do slušných šatů a pak si ještě promluvíme! Hodně se toho bude muset změnit."
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama