Pokud je vám stejně líto jako mně, že se v dnešní přetechnizované době mezi dětmi kamsi vytrácí láska ke knihám, příběhům a prostému čtení, pak jste zavítali na ten správný blog.

Velmi se mi líbí nápad osobních knih, které najdete a můžete si objednat na knižním trhu…kdy se malý čtenář ocitne v centru příběhu jako hlavní hrdina. To je cesta, jak dítě zaujmout 😊, donutit ho přečíst či vyposlechnout děj od začátku až do konce. Příběh je však předem daný. Proč tento skvělý (ne můj) nápad trochu nerozvinout? Vytvořme dítěti pohádku / příběh rovnou na míru. Má nějakou oblíbenou hračku? Činnost? Kamaráda? Postavu? Je jídlo, které staví nad vše ostatní? Má rádo nějaké místo? Tráví čas jen se svým zvířecím mazlíčkem? Nosí rádo nějaké tričko, šaty? Má…??? Je toho tolik na co se ptát. A tolik různých pohádek by tak mohlo spatřit světlo světa. Pohádek, které by se dotkly vašeho dítěte.

A proto jsem pro vás upekla Pohádečník. Blog, na kterém si pro své dítě můžete objednat pohádku na přání. Samozřejmě zcela zdarma! Kde najdete i jiné pohádky z mého šuplíku, které jsem kdysi napsala, nebo teprve napíšu a hodlám je do šuplíku strčit. Bude tu místo i pro básničky a rýmovačky a též pro Dětský koutek, kam budu vkládat tvorbu svých dětí a možná, pokud si Pohádečník najde své čtenáře i práce jiných nadaných kluků a holčiček, které by stálo za to zveřejnit.

Vítejte tedy! Snad se vám zde bude líbit .

O princezně Juli a starém zapomenutém traktůrku - 4. a 5. díl

9. dubna 2018 v 8:54 | Veru K. |  Pohádky na přání
Starý traktůrek


"Mám plán, Huberte," prohlásila pak do ticha, když Huberovi vše vypověděla.

Myšák udiveně vykulil oči.

"Vím, jak vše zachránit, ale budu se muset vzepřít tatínkově rozkazu a přání. Toto je ale mnohem důležitější. Půjdeš do toho se mnou, Huberte?" zeptala se kamaráda a když přikývl, pohladila ho.

Potom už na nic nečekala, rychle se převlékla do svých pracovních kalhot, na nohy obula vysoké holiny a ryšavé vlasy svázala do copu, aby nepřekážely. Pak z truhly vytáhla všechna prostěradla, která tam našla, svázala jedno k druhému, myšáka si posadila na rameno a otevřela okno. Myšák vystrašeně zabořil hlavu do Julina copu. Ta přivázala provaz z prostěradel k pelesti postele a zbytek vyhodila z okna. Pak se začala sama spouštět z okna dolů na zem.

Jakmile se její holiny dotkly prašné země, rozběhla se Juli k té nejzazší stodole, která za zámkem stála, rozrazila její vrata a vběhla dovnitř.

Stále tam stál. Její železný, němý kamarád. Starý traktor, tedy spíš menší traktůrek, který už si na poli své dávno odsloužil. Ale protože princezna si ho zamilovala a jako malá holčička se v něm schovávala a prolézala, nešel do starého železa, jak už to u vysloužilých traktorů bývá zvykem, nýbrž zůstal ve stodole pro radost a zábavu malé princezničky. Za ta léta už na něj všichni zapomněli. Ale Juli k němu stále často chodívala. Už se v něm neprolézala jako dřív, ale stále se v něm ukrývala, když ji něco trápilo.

"Tady jsi, můj železný brachu," řekla mu. "Zahálka ti skončila, čeká nás spousta tvrdé práce." Pak vytáhla klíček schovaný v železné truhličce, která ležela ukrytá pod prknem v rohu stodoly. Vzala ho, vlezla do kabiny traktoru, klíček strčila do zapalování a otočila ho."

Traktor zabafal, nadskočil, zavrčel, zachrčel, otřásl se a… zase ztichl.

"Ale no tak, kamaráde, nezlob mě," lamentovala princezna a znovu otočila klíčkem. Ozvalo se zavrzání, traktor se znovu celý otřásl, ale to bylo všechno.

"Huberte, musíš mi pomoc," otočila se princezna na myšáka. "Utíkej pro Vojtěcha a přiveď ho sem. Ten bude vědět, co dělat. A ať si sebou vezme svoje nářadí."

Hubert přikývl a se zapištěním vyběhl ven ze stodoly, aby přivedl vesnického hocha, který z celého království ze všech nejlépe rozuměl rozmanitým strojům a vše co se porouchalo, uměl rychle opravit.

Za chvilku už se za vraty stodoly ozvaly rychlé kroky a dovnitř vstoupil vysoký pohledný mladík. Juli si povzdechla. Nikdo to nevěděl, ale Vojta se jí moc líbil. Protože však byla princezna a on pouze vesnický hoch ve službách krále, netroufala si na něho myslet.

"Já věděl, že se něco stalo, když se na mě nalepil váš myšák a nechtěl se pustit mé nohavice, princezno Juli." Promluvil mladík a odložil si brašnu s nářadím na zem. Brašna se pootevřela a z ní vylezl Hubert. "Tak povídejte, slečno, pročpak mě ten myšák přivedl právě sem."

Juli se usmála. "Jsi jeden z mála, Vojto, kdo ví o mém Hubertovi a pozná ho. Proto jsem ho za tebou poslala a neběžela pro tebe sama. Nikdo se nesmí dozvědět, že už nejsem ve své komnatě na zámku." Po těchto slovech vyprávěla mladíkovi, co dnes zaslechla v královském sále a vypověděla mu i vše o svém plánu na záchranu království.

Vojtěch mlčky poslouchal, pak se poškrábal ve vlasech a pravil: "To je velice odvážný plán, princezno Juli, ale já věřím, že s trochou pomoci to dokážete. Vlastně dokážeme, pokud mi to dovolíte."

"Moc ráda, Vojto," zašeptala stydlivě princezna.

"Tak se pusťme do díla," řekl mladík a důkladně začal prohlížet starý traktor. Zkontroloval vše co se dalo, prohlédl díl po díle, až najednou… " á tak tady máme problém," zavolal Vojtěch vítězně. Potom popadl svoje nářadí a dal se do práce. Za chvilku byl hotov. "Nebylo to nic vážného, princezno Juli, zkuste nyní otočit klíčkem v zapalování."

Princezna si vylezla zpět do kabiny a otočila klíčkem. Starý traktor se pohnul, pak ještě jednou a nakonec se s hlasitým zaskřípěním rozjel vpřed.

"Sláva, máme vyhráno," zavolala radostně princezna. Vojta i s myšákem přiskočili na traktor a vyjeli rovnou na nedaleké pole.




Království je zachráněno - Ať žije Juli !



Vojta dostal za úkol sehnat jakýkoliv, třebas i starý, pluh a vše ostatní, co je potřeba k tomu, aby se dalo s nevelkým traktorem orat, vláčet i sít obilí. Taktéž musel zajistit dostatek osvětlení, jelikož bude třeba pracovat bez přestávky, tedy i v noci, dokud nebude vše hotové.

Princezna se pevně držela volantu starého traktůrku a zhluboka se nadechla. Pak se podívala na myšáka, který jí seděl na rameni a řekla: "Jdeme na to, kamarádi," a traktor se rozjel po poli.

Traktor jezdil sem a tam, tam a sem, z jednoho pole na druhé, po celý den i po celou noc. Princezně už padala hlava únavou, přesto si nedopřála odpočinku. S ranním kuropěním se vyhouplo slunko nad obzor a kolem pole se začaly trousit děti, které tudy chodily do školy.

Pár dětí si princezny všimlo a začalo vyzpěvovat:
"Princeznička Juli,
pole orat umí,
krávu, kozu podojí,
ta se práce nebojí,
za taneční střevíce,
koupila lán pšenice
a plesové šaty
vyměnila za mlaty….
… Kdo princeznám rozumí ?

Vojta, který princezně ve všem usilovně pomáhal, pohrozil dětem prstem. "Vy uličníci, copak nevidíte, že princezna se snaží zachránit naši příští úrodu? To se o ní nestydíte šprýmovat? To vás doma neučily slušnému vychování?"

Děti se po sobě překvapeně podívaly a pak se rozběhly na všechny strany. Do školy už nikdo z nich nedorazil. Královstvím se tak začala nést zpráva, že princezna v malém traktůrku, sama jen s Vojtovou pomocí, obdělává všechna pole, aby bylo obilí zaseto dříve, než přijde předčasná zima, o které se po celém království vypráví.

Všichni lidé, malí i velcí, mladí i staří, kterým ještě sloužili ruce i nohy, posbírali po svých staveních náčiní, které doma našli, a které se dalo použít k práci na poli. Jeden po druhém pak spěchali na královská pole, aby mohli princezně v její odvážné snaze pomoci. Jak lidí i nástrojů přibývalo, práce jim šla lépe od ruky.. když v tom…

"Juli!" rozlehlo se hrozivě po poli. Malý traktůrek se poprvé od včerejšího dne zastavil a princezna vykoukla ven. Uprostřed pole stál pan táta král. Byl rozkročený, s rukama v bok. Juli mu odvážně pohlédla do očí, ale neřekla nic.

"Jak to, že si neuposlechla můj královský rozkaz? Jak to, že jsi bez dovolení opustila zámek? Jak to, že tu pracuješ? Už zase se nechováš jako princezna," zahromoval král. Samozřejmě, že i na zámek se donesla zpráva, o co se statečná princezna na polích snaží.

Juli si povzdechla, ale pak sebrala odvahu a pravila: "Tatínku, prosím ustup mi z cesty. Je tu práce, která nepočká. Až ji dokončím, budeš mi moct kázat. Teď mě však nezdržuj, nebo obilí nebude zaseto včas." Hned na to opět otočila klíčkem v zapalování a traktůrek se znovu rozjel.

Pan král se potajmu pousmál. Tohle byla jeho odvážná holka, co se jen tak ničeho nezalekne. Nechal ji tedy jet po její práci a sám si vyhrnul rukávy, aby mohl také pomoci.

Na polích se pracovalo dnem i nocí. Slunko na obloze několikrát vyšlo i zapadlo. Paní máma královna společně s kuchařkou a děvčaty z kuchyně dovážela na pole jídlo a pití, aby nikdo z lidí při tak těžké práci neměl hlad ani žízeň. Všichni pracovali do úmoru, dokud poslední zrnko obilí nebylo překryto půdou. V ten okamžik motor starého traktůrku utichl. Lidé také ztichli a podívali se jeden na druhého. Dokázali to. Předběhli zimu. Úroda byla zasetá. Království bylo zachráněno.

Do ticha se rozezněl princeznin šťastný smích. Na nose jí totiž právě přistála první sněhová vločka. Pak, jako by se nebe otevřelo a někdo tam nahoře rozpáral peřinu. Dolů, na zkoprnělý lid, se začali snášet sněhové vločky, spousta sněhových vloček. Vojta se také rozesmál. Pak se rozesmály všechny děti a přidávali se i ostatní, až se radostně smáli úplně všichni. "Sláva, sláva!" provolávali mezi výbuchy smíchu.

Juli roztáhla paže a šťastně se roztočila kolem dokola. Pak bez přemýšlení skočila Vojtovi kolem krku a políbila ho. Hned jak si ale princezna uvědomila, co dělá, zase uskočila zpátky.

Vojta celý zčervenal a nenápadně pohlédl na krále s královnou. Princeznini rodiče ho upřeně pozorovali. Nemračili se. Panu králi blesklo hlavou, že takového ženicha by si pro svou dceru přál. K čemu by byl zde na zámku princ, který nerozumí hospodaření. Své dceři ale nic neřekne, nechá tomu volný průběh a čas ukáže, jestli si k sobě tito dva mladí lidé najdou cestu a jejich láska rozkvete, jako stromy na jaře.

Starý traktůrek už nemusel stát zapomenutý ve stodole. Za své velké zásluhy se dočkal generální opravy, dostal nový nátěr a znovu mohl vyjíždět na pole s ostatními užitečnými zemědělskými stroji.

A princezna Juli? Kázání od tatínka krále už se nedočkala. Za co také? Vždyť svou pracovitostí a odvahou to zkusit, zachránila královskou úrodu a tím i pověst celého království, které si na svém zemědělském umu tolik zakládalo. Královské pokladnice se nadále mohly plnit výnosy z prodeje obilí, mouky, ovoce, zeleniny i mléčných výrobků a vajec.

Pan král už princezně nestál v cestě a nechal jí dělat to, co bylo jejímu srdci nejmilejší:
PRACOVAT A HOSPODAŘIT, ABY SE VŠEM V KRÁLOVSTVÍ MOHLO DOBŘE DAŘIT 😊.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama