Pokud je vám stejně líto jako mně, že se v dnešní přetechnizované době mezi dětmi kamsi vytrácí láska ke knihám, příběhům a prostému čtení, pak jste zavítali na ten správný blog.

Velmi se mi líbí nápad osobních knih, které najdete a můžete si objednat na knižním trhu…kdy se malý čtenář ocitne v centru příběhu jako hlavní hrdina. To je cesta, jak dítě zaujmout 😊, donutit ho přečíst či vyposlechnout děj od začátku až do konce. Příběh je však předem daný. Proč tento skvělý (ne můj) nápad trochu nerozvinout? Vytvořme dítěti pohádku / příběh rovnou na míru. Má nějakou oblíbenou hračku? Činnost? Kamaráda? Postavu? Je jídlo, které staví nad vše ostatní? Má rádo nějaké místo? Tráví čas jen se svým zvířecím mazlíčkem? Nosí rádo nějaké tričko, šaty? Má…??? Je toho tolik na co se ptát. A tolik různých pohádek by tak mohlo spatřit světlo světa. Pohádek, které by se dotkly vašeho dítěte.

A proto jsem pro vás upekla Pohádečník. Blog, na kterém si pro své dítě můžete objednat pohádku na přání. Samozřejmě zcela zdarma! Kde najdete i jiné pohádky z mého šuplíku, které jsem kdysi napsala, nebo teprve napíšu a hodlám je do šuplíku strčit. Bude tu místo i pro básničky a rýmovačky a též pro Dětský koutek, kam budu vkládat tvorbu svých dětí a možná, pokud si Pohádečník najde své čtenáře i práce jiných nadaných kluků a holčiček, které by stálo za to zveřejnit.

Vítejte tedy! Snad se vám zde bude líbit .

POHÁDKOVÁ BALADA

27. dubna 2018 v 10:22 | Veru K. |  Pohádky ze šuplíku
Tak to prostě musím Usmívající se . Tuto Pohádkovou baladu, mou jedinou veršovanou pohádku, jsem psala opravdu hooodně hodně dávno, na konci druhého stupně základní školy. Když jsem ji našla, vyvalily se na mě vzpomínky, jak jsem seděla u psacího stolu, o který jsem se dělila se sestrou, okusovala pero a sledovala z okna projíždějící tramvaje a auta. Přesto jsem je nevnímala, neslyšela. Hledala jsem ta správná slova, správné rýmy, a proto sem dám baladu neosekanou, neupravenou, tak jak kdysi, v prehistorii mého života, vznikla.


POHÁDKOVÁ BALADA

Znám jeden dům, tam v houštinách,
kde vlci dobrou noc přichází ti dát.
Znám jeden dům, už je to dávno tak,
kam já a hlouček dětí chodily si hrát.

Byl to pro nás hrad,
v těch našich hrách,
kde sídlil drak
jménem Bouřlivák.

On velký byl a šel z něj strach,
z tlamy mu oheň sálal a létal si jak pták.
Tu a tam princeznu k obědu si dal
a ze smutku králů se jen radoval.

Jeho zloba přesahala všechny meze
a tak lovil lidi jak kus zvěře.
Každý v celé zemi se ho bál,
jenže on se tomu všemu jenom smál.

A v dálné zemi si žil chuďas Jan.
On byl jen kmán však srdcem ctnostný pán.
To málo co měl ještě chudším dal
a po krásách světa toulal se sám.

Teď zpátky k drakovi. Co ten vyvedl dál?
Nebudete tomu věřit, ale on se zamiloval.
Tou šťastnou byla Sarafína - krásná panna.
Bylo jí poručeno, aby za draka se vdala.

"To bych si radši oči vyplakala
a svého života se navždy vzdala,
než bych si draka za muže vzala,"
řekla panna.

Drak uslyšev to, rozlítil se celý:
"Já nikdy nevzdám se takovéhle ženy.
Však za tuto urážku bude pykat vaše zem.
Teď zjistíte, proč Bouřlivákem jmenuji se jen."

To dořeknuv, nad zemí stahovat se počla mračna.
Ptáte se, kde v té chvíli nacházel se chrabrý Jan?
Ten sotva co ta krutá bouře začla,
přímou cestou za drakem se dal.

Draka spatřil u hradu, jak plačky rozjímal.
"Proč jsem tak krutý?" sám sebe se ptal.
"Byl to snad knížete pekel škodolibý dar?
Proč tam kde já jsem, je jen stesk a zmar?"

Tu z křoví vystoupil náš Jan a zvolal:
"Za to si, draku, můžeš jen ty sám.
Kdybys trochu chtěl, mohls hodný být.
Teď přišel ten správný čas všechno napravit."

V tom zlý drak na Jana se pousmál.
Jako by tím pousmáním slunce přivolal.
Tak se zlý drak hodným navždy stal
a Jan krásnou Sarafínu za ženu si vzal.

Za takového muže byla panna ráda,
a proto se z toho radovala a nebyla sama.
Radoval se z toho všechen lid.
Vždyť teď už navždy pokoj budou mít.

Sám drak byl rád, na to vemte jed.
Vždyť místo ohně tek mu z tlamy med.
A jak to tak bývá, tím pohádky je konec,
na dobrou noc vám zazvoní můj pohádkový zvonec.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Ukyoshi Kurumishiki Ukyoshi Kurumishiki | Web | 1. května 2018 v 8:09 | Reagovat

A moc pěkná

2 pohadecnik pohadecnik | 1. května 2018 v 14:27 | Reagovat

Děkuji :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama