Pokud je vám stejně líto jako mně, že se v dnešní přetechnizované době mezi dětmi kamsi vytrácí láska ke knihám, příběhům a prostému čtení, pak jste zavítali na ten správný blog.

Velmi se mi líbí nápad osobních knih, které najdete a můžete si objednat na knižním trhu…kdy se malý čtenář ocitne v centru příběhu jako hlavní hrdina. To je cesta, jak dítě zaujmout 😊, donutit ho přečíst či vyposlechnout děj od začátku až do konce. Příběh je však předem daný. Proč tento skvělý (ne můj) nápad trochu nerozvinout? Vytvořme dítěti pohádku / příběh rovnou na míru. Má nějakou oblíbenou hračku? Činnost? Kamaráda? Postavu? Je jídlo, které staví nad vše ostatní? Má rádo nějaké místo? Tráví čas jen se svým zvířecím mazlíčkem? Nosí rádo nějaké tričko, šaty? Má…??? Je toho tolik na co se ptát. A tolik různých pohádek by tak mohlo spatřit světlo světa. Pohádek, které by se dotkly vašeho dítěte.

A proto jsem pro vás upekla Pohádečník. Blog, na kterém si pro své dítě můžete objednat pohádku na přání. Samozřejmě zcela zdarma! Kde najdete i jiné pohádky z mého šuplíku, které jsem kdysi napsala, nebo teprve napíšu a hodlám je do šuplíku strčit. Bude tu místo i pro básničky a rýmovačky a též pro Dětský koutek, kam budu vkládat tvorbu svých dětí a možná, pokud si Pohádečník najde své čtenáře i práce jiných nadaných kluků a holčiček, které by stálo za to zveřejnit.

Vítejte tedy! Snad se vám zde bude líbit .

Květen 2018

O čem to bude?

29. května 2018 v 9:22 | Veru K. |  Z postřehů jedné mámy
Pohádečník je sice upečený z pohádek a říkanek, ale nakonec jsem se mu rozhodla přidat ještě jednu speciální ingredienci. Denně si toho jako matka od dětí vyslechnu hodně 😊. Mám obzvláště upovídané děti a jsou na mě tři. To je třikrát tolik slov, otázek, průpovídek, které se na mě v průběhu dne doslova sypou. Co si budeme povídat, často z toho šílím.

Občas z mých dětí ale vypadnou takové perly, které by stálo zato si zaznamenat. Když to neudělám, zapomenu. Tyhle mnohdy úsměvné perličky zapadnou nánosem starostí všedních dní. Tolik zábavných vzpomínek už odvál čas. Snažím se je z paměti vydolovat, ale marně. A to je sakra škoda.

Proto od teď každou humornou perlu z těch tří hlaviček zapíši sem a budu mít jistotu, že už neupadnou v zapomnění, stejně jako tolik jiných před nimi. A když budu chtít, kdykoliv se k těmto vzpomínkám vrátím a znovu se jimi nechám pobavit. No a třeba se nakonec pobavíte i vy. Počkejte si 😊.


Pět prstů

23. května 2018 v 7:50 | Veru K. |  Básničkování - říkačky a rýmovačky

Dej mi ruku, je to hned,
máme na ní prstů pět.
Každý svoje jméno má,
každý něco znamená.

Nejsilnější PALEČEK,
udržím s ním hrneček.

Podívej se, letí ptáček,
ukáže to UKAZOVÁČEK.

Uprostřed je PROSTŘEDNÍČEK,
zavěsím si na něj klíček.

PRSTENÍČKU prsten dám,
parádu s ním udělám.

A ten malý MALÍČEK,
kroutí se jak červíček.

Všechny prsty teď už znám,
žádný nikdy není sám 😊 .


Princezna a svatební dort

14. května 2018 v 11:06 | Veru K. |  Pohádky na přání
pro Kačenku a Kubíka Š. ze Lhoty


Kdesi daleko, dobře ukryté před okolním světem, se nacházelo diamantové království. Diamanty byly všude. Byla tam diamantová pole, diamantové řeky, diamantové hory. Stál tam také diamantový zámek. V tom zámku žila krásná princezna. Princezna se měla zítra vdávat za hezkého a chrabrého prince, přesto byla tuze smutná. Přála si mít na svatební hostině krásný velký třípatrový dort. Ale copak to jde, upéct dort z diamantů?

Proto se princezna vypravila do diamantového lesa za starou čarodějnicí Lektvarýnou.

"Co tě ke mně přivádí, princezno?" zeptala se baba, když princeznu dovedla dovnitř do své strašidelné chýše.

"Přála bych si dort. Krásný, velký, svatební, ale hlavně dobrý," odpověděla princezna.

Lektvarýna se zamyšleně zatahala za chlup trčící jí ze šeredné bradavice na bradě. "Hmmm a copak mi dáš, princezno, když tvé přání splním?"

"Svůj diamantový prstýnek," odpověděla princezna. "Nebo diamantové náušnice."

Lektvarýna zavrtěla hlavou. "Nech si své diamanty, princezno, vždyť jsou všude, kam se jen podíváš. Když ti tvé přání splním, osobně mi i s princem přinesete kus dortu ochutnat."

Když princezna přikývla, Lektvarýna vytáhla starou hůlku, máchala s ní na všechny strany a při tom si brblala nějaká zaříkávadla.

A pak se začali dít divné věci. Před princezninýma očima se rozestoupily stěny chýše a za nimi se objevil statek s chlévy a kurníky. V ohradách se pásly krávy. Po dvorku pobíhaly slepice. Vedle statku se objevilo nevelké pole a na něm stál modrý traktor.

Lektvarýna princezně řekla. "Tohle je kouzelný statek a kouzelný traktor. To, co jinde trvá celý rok, zde se stane za pouhý den. Za jeden jediný den dokáže traktor obdělat celé pole. Zorat, zasít obilí a cukrovou řepu i sklidit. Z obilí se umele mouka, řepa se zpracuje a vyrobí se z ní cukr. O ostatní ingredience potřebné k upečení dortu se postarají zvířata na statku."

Princezna údivem otevřela pusu dokořán. Traktor nelenil a začal pracovat, vesele si jezdil po poli, oral, sel a v pozdním odpoledni už sklízel úrodu. To, co sklidil, odvezl modrý traktor do mlýna, který se vedle statku zčistajasna objevil.
Cukrovou řepu traktor odvezl do malého kouzelného cukrovaru. Cukrovar se chvilku otřásal a nadskakoval a za chvilku už z něj vypadl pytel plný cukru. Traktor ho odvezl před princeznu. Z mlýna vyšel mlynář s pytlem plným mouky. Ze statku vyběhla statkářka a podávala princezně vejce, mléko, smetanu i tvaroh. Statkář donesl koš plný ovoce.

Jakmile byly všechny ingredience nutné pro přípravu dortu před princeznou vyskládané, statek, pole, traktor, mlýn i cukrovar zmizely a stěny chýše se opět spojily v neprostupnou zeď.

Lektvarýna opět zamáchala hůlkou a před princeznou se objevil diamantový kočár tažený diamantovým spřežením. Ze sedátka vedle kočího seskočil lokaj, všechny pytle, džbány a košíky naložil do kočáru. Potom podal princezně ruku o pomohl ji do kočáru také. Princezna vystrčila hlavu ven z okénka a pohlédla na Lektvarýnu.

Čarodějnice jí pověděla: "Jen ujížděj princezno a vše co máš s sebou nech dopravit do královské kuchyně. Pracuje v ní mladá kuchtička ze sousedního království. Ta bude vědět, jak upéct opravdový dort na diamantovou hostinu. Poradí ostatním, co mají dělat."

Kočí práskl bičem a kočár se rozjel. Lektvarýna za ujíždějícím kočárem volala. "A nezapomeň, princezno, co jsi mi slíbila."

"Nezapomenu," křikla na babu princezna.

Během chvilky byl kočár na zámku, lokaj donesl všechny věci, které sebou vezli do královské kuchyně a kuchaři v čele s mladou kuchtičkou ze sousedního království, se pustili do díla. Pracovali celou noc, aby dokázali splnit princezně její největší přání a upéct krásný třípatrový svatební dort.

Když ráno kohout zakokrhal, princezna radostně vyskočila z postele. Dnes byl její velký den.
Svatba to byla krásná. Princezna byla oblečená do bílých šatů zdobených diamanty, z korunky na hlavě jí povlával hedvábný závojíček. I princovi to ve slavnostních šatech moc slušelo. Svatební obřad se konal v diamantovém kostele a hostina pak v zahradách diamantového zámku.

Princezna s princem seděli v čele dlouhého svatebního stolu a princezna se rozhlížela na všechny strany. "Kde je?" ptala se. "Tak kdepak je?"

A pak to mezi svatebčany obdivně zašumělo. Z královské kuchyně právě dva kuchtíci vynášeli nádherný velký svatební dort. Byl zdobený růžičkami, srdíčky a holubičkami. Na samém vrcholu stály figurky prince a princezny oděných do svatebních šatů.

"Áááách," vydechla princezna, "přesně takový jsem si přála." Pak se radostně se rozesmála. Princ a princezna dort rozkrájeli a každému ze svatebních hostů kousek nabídli. Ten největší kousek položila princezna na diamantový tácek a něco pošeptala svému ženichovi.

Oba, ruku v ruce, nasedli do kočáru a rozjeli se do diamantového lesa. Lektvarýna už na ně čekala.

"Nezapomněla jsem," špitla princezna. "Děkuji, že jsi mi splnila mé největší přání," a podala staré čarodějnici kousek svatebního dortu.

Čarodějnice se usmála a ochutnala. "Hmmmm, ten je ale dobrý," zamručela a dort si odnesla do své chýše, aby ho tam v klidu snědla.

A princezna? Ta na svůj svatební dort celý živost vzpomínala a o tom, jak k němu přišla, vyprávěla svým dětem a vnoučatům. Ti zase o princezně a dortu vyprávěli svým dalším potomkům a myslím, že si tento příběh vyprávějí ještě dnes.


Hele, koukej, já se mám - do dvaceti počítám !

10. května 2018 v 12:01 | Veru K. |  Básničkování - říkačky a rýmovačky
Dvě jsou ruce,
na nich deset prstů mám,
koukej na mě, jak je spočítám.

JEDNA, DVA, TŘI, ČTYŘI, PĚT…
…v poledne mám vždy oběd.
ŠEST A SEDM…pak jdu před dům.
OSM, DEVĚT… je tam medvěd.
Na strom před ním vylezu,
tím ho pěkně převezu.
DESET metrů do výšky,
hodím po něm tři šišky.

Do deseti umím hladce,
odněkud med voní sladce.
Medvěda to odláká,
Vojta na mě huláká.
Deset to je jako nic,
do dvaceti čísel víc.

Já se ale nezaleknu,
do dvaceti čísla řeknu.
Umím já to vpořádku,
popředu i pozpátku.

JEDENÁCT, DVANÁCT... to je snadné
TŘINÁCT, ČTRNÁCT... Vojta spadne.
PATNÁCT, ŠESTNÁCT... říkám lehce
SEDMNÁCT, OSMNÁCT... přistál měkce.
DEVATENÁCT a pak DVACET,
Vojto, nebudem se k tomu vracet!