Pokud je vám stejně líto jako mně, že se v dnešní přetechnizované době mezi dětmi kamsi vytrácí láska ke knihám, příběhům a prostému čtení, pak jste zavítali na ten správný blog.

Velmi se mi líbí nápad osobních knih, které najdete a můžete si objednat na knižním trhu…kdy se malý čtenář ocitne v centru příběhu jako hlavní hrdina. To je cesta, jak dítě zaujmout 😊, donutit ho přečíst či vyposlechnout děj od začátku až do konce. Příběh je však předem daný. Proč tento skvělý (ne můj) nápad trochu nerozvinout? Vytvořme dítěti pohádku / příběh rovnou na míru. Má nějakou oblíbenou hračku? Činnost? Kamaráda? Postavu? Je jídlo, které staví nad vše ostatní? Má rádo nějaké místo? Tráví čas jen se svým zvířecím mazlíčkem? Nosí rádo nějaké tričko, šaty? Má…??? Je toho tolik na co se ptát. A tolik různých pohádek by tak mohlo spatřit světlo světa. Pohádek, které by se dotkly vašeho dítěte.

A proto jsem pro vás upekla Pohádečník. Blog, na kterém si pro své dítě můžete objednat pohádku na přání. Samozřejmě zcela zdarma! Kde najdete i jiné pohádky z mého šuplíku, které jsem kdysi napsala, nebo teprve napíšu a hodlám je do šuplíku strčit. Bude tu místo i pro básničky a rýmovačky a též pro Dětský koutek, kam budu vkládat tvorbu svých dětí a možná, pokud si Pohádečník najde své čtenáře i práce jiných nadaných kluků a holčiček, které by stálo za to zveřejnit.

Vítejte tedy! Snad se vám zde bude líbit .

Záhada odhalena! Jak skutečně vznikl název tutu sukně.

5. června 2018 v 9:09 | Veru K. |  Z postřehů jedné mámy
Jestli si vážně myslíte, že název tutu sukně (tutu = česky balerína) pochází z baletní terminologie, jste na velkém omylu. Vše se vysvětlilo zrovinka nedávno u nás doma a na teorii o skutečném původu tohoto názvu mě přivedla má 21 měsíční dcera.

Jak by to asi takové malé dítě mohlo dokázat? Ptáte se zajisté. Hned vám to objasním.
Bylo mlhavé uplakané ráno. Přesně takové, kdy se člověku nechce vytáhnout paty z domu. Ovšem povinnosti volají. Nenechají vás doma jen tak zahálet. Čekalo nás kolečko pochůzek.

A tak jsem opět stála před dceřinou šatní skříní a přemýšlela, do čeho ji ustrojím. Není to snadné rozhodování, věřte mi. Dcera má skříň přecpanou k prasknutí. Snažte se mě ale pochopit. Je to mé třetí nejmladší dítě. Už poslední. Jediná princeznička, která si k nám našla cestu tak trochu nečekaně, a to po dvou uličnících.

Pro kluky se nakupuje snadno. Těm stačí trika, kalhoty, mikiny. Není pro ně třeba nic složitě vymýšlet. Ale holčičky? Aaaach, tam se kreativitě meze nekladou. Všechny ty tregíny, legíny, džegíny, slimky, kraťasy, punčochy, trika, topy, tuniky, halenky, bolerka, svetříky, šatičky, sukýnky, ... To vše se dá nekonečně kombinovat, vrstvit, můžete popouštět uzdu své fantazii 😉. Všechny tyto nezbytné kousky holčičího šatníku máme a všechny je potřebujeme. Ovšem vybrat ráno dceři vhodný outfit zabere čas.

Venku nebylo ani teplo, ani zima. Takové to "nijaké počasí", kdy mám problém se rozhodnout, jak děti obléci.

Zrovna jsem ze skříně vyndala legínky, triko, riflovou bundičku a nerozhodně stála nad hromádkou sukýnek, když se za mnou ozvalo: "Mami? Mamííí."

Jasný důkaz o tom, že už mi to trvalo moc dlouho a dcera si mě žádá. Otočila jsem se k ní s povzdechem: "Ještě chvilku, broučku, musím ti vybrat sukýnku k legínám."

Nemyslete si, i takových sukýnek je celá řada a těch materiálů - riflovina, bavlna, manšestr, krajka, satén, tyl. Jsou sukně mini, rovné, pouzdrové, kanýrkové, točivé. Tak kterou vybrat?

Terinka mě netrpělivě zatahala za triko. Pohladila jsem ji po vláskách. "Už to bude, jen malou chviličku." To už jsem ale měla dcerku zavěšenou na noze a její hlásek nabýval na síle. "Mamííí!"

Nervózně jsem tedy vyndala celý komínek sukýnek ze skříně a povídám Terince. "Tak si vyber sama. Kterou sukýnku si dnes vezmeš ven?"

Terinka přejela hromádku znuděným pohledem. V tom jí však zajiskřilo v očích. Klekla si a z hromádky suverénně vytáhla tu úplně vespod, kterou na sobě ještě neměla, jelikož mi na běžné nošení přišla nepraktická. Sukně to byla krásná, ale tylová, s nadýchanou spodničkou.

"Tutu chci," prohlásila.

No ano, poznali jste správně, žijeme na Plzeňsku. Naše vyhlášená ukazovací zájmena - tuto auto, tuten člověk, tuta holka - někoho možná mohou tahat za uši, někdo se jim třeba může smát, ale pro nás Plzeňáky je jejich používání stejně tak přirozené jako dýchání. My se za svůj slang nestydíme a co víc, ani si ho neuvědomujeme. Co kraj, to jiná mluva, jiný mrav. Ale to jsem trochu odbočila. Vraťme se zpět k mé dceři.

Ta se rozplývala nad spodničkou a nadšeně ji ručičkou čechrala.

Překvapeně jsem zavrtěla hlavou. "Opravdu chceš tutu sukýnku, Terinko? Pročpak?"

Terezka se na mě podívala výrazem "jak to že to proboha nechápeš" a vysvětlila mi: "Chci kolo, kolo", a zatočila se i se sukýnkou pevně přitisknutou k pasu.

A je to tady. Kamarádky, které už holčičky měly, mi to říkaly. Kupuj sukně a šaty, které se točí, ostatní ti budou ležet ve skříni. Dosud jsem to nepocítila, ale to zřejmě skončilo, naše maličká už má svou hlavu.

Vedle mě se ozvalo další netrpělivé: "Mamíííí." A tak jsem se probrala ze zamyšlení a začala dceru převlékat. Triko, legínky a ... ještě jsem to zkusila, vzala nadýchaný tyl do ruky a zeptala se: "Opravdu, Terinko?"

Terinka si málem vyhodila hlavu z pantu, jak vehementně přikyvovala a přitom broukala: "Tutu, tutu chci. Mami, chci tutu."

Takže jsem vzala do rukou TUTU SUKNI a dceru do ní oblékla. Z její pusinky se vydral potěšený výdech a hned potom se začala točit.

A já už mám jasno v tom, proč je Tutu sukně TUTU. Slyším to totiž od té doby dnes a denně. Na otázku, kterou sukni si dnes vezmeme, dostávám stále stejnou odpověď. Maličký prstík ukazuje na hromádku tylu. "Tutu… tutu sukni chci."

Vysvětlení je tedy nasnadě. Název tutu sukně vznikl u nás na Plzeňsku a přišly na něj malé holčičky, jako je má Terinka, které se dožadovaly na svých maminkách, že chtějí právě TUTU sukni 😉 . Myslíte, že ne?

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama